DŮL RICHARD
Perla mezi studeňoveskými doly byl vrchnostenský důl Richard. Přebral štafetu po vytěženém dole Leopold, ale přebral také zřejmě i některé jeho jámy, dost možná některé zase předal dále, když se jeho čas nachýlil, novému dolu Luisa. Myslím tím jámu v remízku, kterou ztotožňuji s objektem na zahradě domu čp 76.
Ale jinak se mi moc informací o Richardu sehnat nepodařilo. Teda mimo „rebelie pecínovských„, kterou uvádím úplně dole na stránce.
Důl byl otevřen po koniasovsku klasicky – štolou ve svahu pod dodnes patrným odvalem. Na něj navazovala první jáma necelých 25 metrů hluboká. To se událo v roce 1862. A protože lokalita byla na uhlí bohatá, přítoky vod byly zvládnutelné, rozfárávka se od těžní jámy úspěšně rozrůstala na všechny strany, důl se začal rozrůstat.
Výrazná renovace otvírky je vztažena k roku 1874, kdy byla pravděpodobně odhozena původní štola a důl byl otevřen pouze jamami. Těch bylo postupně otevřeno údajně sedm. Jedna byla těžní s váhou a šest dalších bylo větrních – mezi které se možná dají počítat i jámy Selina a Jindřich.
Každopádně k roku 1877 je zachycena poznámka o činném větrním spojení jam „Svobodka“ a „U váhy“, dále pak o propojení jam „Jindřich“ a „Selina“.
