Studněves
Dole jsou odkazy k jednotlivým lokalitám!
NEHLEDEJTE NA TOM VŠI – ZDE PÁR DAT O STUDNĚVSI
Na dostřel od bájného „Tumlplacu“ a tedy od epicentra slánského uhelného hornictví, nachází se ves Studeněves, Studněves. Je tedy jasné jako facka, že těžební historie zde bude slavná, stará a tím pádem i složitá.
Ještě něco ke sloji: šlo samozřejmě o slánskou visutou sloj, která byla „kamínkem“ rozdělena na dvě části. Vrchní „fiřt“ a spodní „trymlík„. Pokud se těžila i spodní polovina sloje, říkalo se jí „štross„. Kamínek se nevyvážel, dával se do závalu – „vantoval se„, čili zakládaly se s ním stařiny. To je tajemství malých odvalů v raných dobách dobývání. Později, když se flec rozpojovala trhavinami a nahoře se uhlí dotřiďovalo, odvaly nabývaly známých velikostí.
Původně se však uhlí dobývalo vytvořením „šrámu“ (zářezu) v místě „kamínku“ (pokud se těžila sloj celá), nebo nad kamínkem(pokud se těžil jen fiřt), nebo nad zoulem (pokud se těžil jen štross. Šrám byl hluboký cca 80 cm – na celou špic i s násadou (!) A v šířce ortu (10-20 metrů). Toto se dělo v jedné směně, přes ables část zásoby popadala sama, zbytku se muselo na následující směně pomoci „štechrem“ (železnou tyčí), na který se tlouklo čtyřkilovým „fajslem„. Tomu se říkalo „sdělávání„. Jak vidno – hornický znak by zde měl vypadat jinak ;o).
Území spadalo pod dominiální správu Clam-Martinice a je tedy vedené v knihách smečenských. Hrabě, jehož rod je nechvalně známý z historky o pražské defenestraci, si samozřejmě ponechal to „libové“ a zde provozoval šachty svatý Josef, Jindřicha, Selinu, Leopolda, Richard a Luisu. Ocintky pak ponechával místním sedlákům, kteří se o ně přetahovali s pražskými horními podnikateli.
Tak strašné to ale s hrabětem nebylo, na rozdíl od souseda Fürstenberka dbal důsledně o používání češtiny v úředním styku, takže se zde můžeme i něco dočíst. Potíže se kurentem tu nejsou. Mimo jiné se zde dočteme, že bájný rod Koniasů (Koňasů) pro něho pracoval ve vyšších horních funkcích.
Jedna z pověstí (jsou tři a každou uvádím v jiné kapitole) vypráví o počátcích uhelného dolování toto: s prvním dolováním na slánsku bylo započato při stavbě říšské silnice Praha-Slaný-Karlovy Vary. Letech 1801-04 sem totiž přišli tři havíři z Jílového u Prahy. Jmenovali se: Koňas, Průša a Přibík. Obsadili „Tumlplac“, „Hráček“ u Kejkolky a třetí došel až do Kroučové.
Pěkné vyprávění je také o tom, jak místní sedlák Suchopárek, který nalezl roku 1799 výchoz sloje nedaleko Krkavčího mlýna (později Heidlerova) – „na parcele č.219, kde je míra Bedřich“ – si zde totiž střihnul pěkného „Jirátka“ (odkaz na objev kladenského uhlí Váňou).
Suchopárkovu šachtici si totiž prohlédl nějakýKoňas, a přátelsky mu poradil, že to k ničemu nevede, aby ji radši zaházel. Když to soused Suchopárek s podílníkem Procházkou důvěřivě provedli, vzal prý Koňas lidi a do rána (!) hned vedle nedaleko odkryl v hloubce 1,5 sáhu uhelnou flec, která připadla hraběti, pro kterého Koňas pracoval. Ná-nana-ná-na!
ODKAZ NA FOTOGALERII SOUČASNÉHO STAVU STUDEŇOVESKÝCH DOLŮ:
http://malodoly.rajce.idnes.cz/STUDENEVESKE_DOLY/
MÁTE LEPŠÍ? VÍTE VÍC? REAGUJTE NA: malodoly@seznam.cz